Jak to vše začalo..
Už od mala jsem byla blázen do všech zvířat, slepice u dědy na zahradě nevyjímaje. Ale hlavním snem bylo mít vlastního pejska. Původně to byl sice kůň, ale od toho jsem čistě z prostorových důvodů brzo upustila a soustředila se na něco menšího. To se mi po několikaletém přemlouvání konečně poštěstilo. Cesta sice vedla přes jiné "alternativy" v podobě rybiček, křečků a králíků, ale neustále omílaná věta "Mami já bych chtěla pejska" asi mamku zdolala a tak jednoho dne povolila.
Volba padla na bígla, že do bytu není moc velký. V té době mě nějaký průkaz původu vůbec nezajímal, hlavně, že konečně bude pejsek. A tak máme Kenušku, Kennynku, Chlupinku, Berušku, Bobinku někdy taky Zmetka chlupatýho a Potvoru smradlavou. Na nějakou dobu mě nevycvičitelná bíglanda zaměstnala a o druhém psu jsem absolutně nepřemýšlela.
Až v době, kdy Kenuška začla být vlastně docela poslušnou bíglandou a nebylo s ní vlastně už tolik práce, jsem narazila na Dogdancing. Všude měli ty psy-co-bych-si-v-životě-nepořídila, borderky se mi pro vzhled vořecha vůbec nelíbily. Ale zaujalo mě, jak jsou nadšení při spolupráci s psovodem a těší se na každý další povel. To se o Kenušce říct nedalo, ale protože se u nácviku čehokoliv hodně pamlskuje, celkem rychle se naučila nové cviky a celkem ochotně je i předváděla. Ale pořád mi tam chyběla ta borderčí chuť do práce. No a v té době jsem začala uvažovat o druhém pejskovi.
Uvažovat jsem mohla, ale realizace byla trošku horší. Můj super nápad se tak úplně nesetkal s pochopením. A tak následovaly prosby, sliby, křik, pláč, hádky, prosby, sliby až mamka řekla ANO. Nejspíš se smířila s myšlenkou, že její dcera opravdu zvířata k životu potřebuje a když teda studuje tu kynologii, tak by to chtělo nějaký čerstvější studijní materiál. A tak mám Wessi, Wessinku, Plesnivku (mamce se nelíbí merle zbarvení).
S Friscem to bylo o hodně jednodušší, možnost, že by jedno štěndo zůstalo doma jsem občas nadhazovala, ale definice byla dost přesná, tmavě hnědý pálený kluk.. Pravděpodobnost malá.. Ale když se Úžasňák vykulil, měla snad i radost :D
Opravdu jsem se těšila na soužití se třemi psy, odchodem Kenušky si na to ale budu muset ještě pár let počkat..